Eva Kavková a tajemství syrové stravy – rozhovor

Od : | 1 Komentář | On : Duben 20, 2015 | Kategorie : O lidech

Eva Kavková - Rozhovor

Na úvod bych chtěla ujasnit termín syrová strava. Ve zkratce jde o jídelníček založený na konzumaci ovoce, zeleniny, ořechů, klíčků, atp. Jde o jídlo nevařené a stoprocentně veganské, takže tatarák se rozhodně nepočítá. 😉 Ok, když máme tohle z cesty, myslím, že je na čase věnovat prostor vitariánské bohyni Evě Kavkové, která tomuto alternativnímu stylu zasvětila své srdce.

Na svých zkušenostech a vášni k syrové stravě jsi v Praze založila restauraci – Secret of Raw. Co jsi ale dělala před tím? Čím jsi se zabývala?

Od svých dvaceti let jsem zakládala nejrůznější podniky. To mi šlo vždy ze všeho nejlépe. Vidím díru na trhu a vytvořím projekt. Samotná realizace je pak to, v čem jsem nejsilnější. Celkem jsem se v minulosti zabývala čtyřmi projekty. Dva mi doposud zůstaly (př. Zelená louka) a dva jsem prodala. Bavilo mě to, ale stále jsem hledala něco víc. Toužila jsem po projektu, který neskončí… který se bude vyvíjet. Nakonec se zvláštním způsobem propojilo to, co jsem dělala už od začátku právě s raw stravováním. Věřím, že tohle téma je pro mě nekonečné, nevyčerpatelné.

Jde vlastně o něco, čím skutečně žiješ.

Přesně tak. To je ta hybná síla.

Teď mi ale prozraď, jak jsi se k vitariánství dostala? Přecházela jsi postupně přes vegetariánství a veganství? Nebo jsi do toho šla rovnou po hlavě?

V podstatě jsem se k tomu dostala docela náhodou, nikoli z důvodu etiky či zdraví. To vyplynulo až později. Jako asi každá žena jsem řešila postavu a vnitřní rovnováhu. Je sice pravda, že jsem si spojitost mezi jídlem a psychikou uvědomila až později, ale co se týče tělesné schránky souvislost jsem viděla tak nějak odjakživa. Už dlouho jsem jedla převážně saláty. Fungovalo to pro mě.

Jídlo lásky, Eva Kavková

Teprve potom, co jsem se začala věnovat i svému duchovnímu vývoji, jsem se setkala s pojmem vegetariánství a veganství. Každopádně jsem neměla potřebu to nějak zkoušet. No, a když jsem poprvé slyšela o raw…  myslela jsem si, že to je bláznovství! Přesto jsem se po čase zamyslela a položila jsem si otázku “Proč? Proč by to mělo být bláznovství?” Rozhodla jsem se to vyzkoušet.

Jakmile jsem se do toho pustila, velice rychle jsem pocítila jemno-hmotnou energii živé stravy. Cítila jsem, jak se mnou pracuje na mnohem hlubší úrovni. Najednou všechno dávalo smysl. Těžko se to popisuje. Neprožila jsem totiž žádné zázračné omládnutí nebo uzdravení. Přesto jsem cítila, že je to ono! Cesta k mé vnitřní rovnováze, ke smyslu mého života.

Hřešila jsi na začátku?

Hřeším i teď. (smích)

Věnuji tomuto tématu část své knihy (pozn. redakce: Žena, která toužila být “silná”, anebo syndrom české amazonky). Jde o citlivou záležitost vnitřní svobody. Když se nad tím zamyslíme, tak je známo, že zdravé lidské tělo se čistí pouze po fyzické stránce 7 – 10 let. Teď si představte, jak dlouho se asi čistí naše psychika, jak dlouho může trvat, než se přeskládají zažité vzorce chování a myšlení? Je sice pravda, že jsme vstoupili do zajímavého období, které nám s přeměnou DNA pomáhá, ale i přesto mají lidské návyky obrovskou sílu, a to hlavně ty, které jsou spojeny se společností.

Dochází k hřešení, ale jde o hřešení vědomé. Například když vyrazíme s přáteli do restaurace a rozhodneme se, že to prostě nebudeme řešit, obzvlášť, když je k dispozici jídlo veganské popř. vegetariánské. Nevidím na tom nic špatného.

Takže maso by sis nedala?

Maso ne. I když je pravda, že jsem si v Itálii nedávno dala tuňákový salát. Já ale rybu nevnímám úplně jako maso. Normálně se rybám vyhýbám, a to i když jsem je vždy zbožňovala. Jiné maso bych odmítla určitě. Když jsem ale na návštěvě a je k dispozici vařená rýže, dušená zelenina, čočka, tak si dám. Ojediněle, nemám totiž tu potřebu, ale dám si. Nevnímám to ani jako hřešení. Beru to jako součást vnitřní svobody.

Je pravda, že když jsem na dovolené, tak se sice v rámci možností snažím jíst vegansky. Pokud to ale nejde, příliš se nestresuji, když sním výjimečně něco vegetariánského.

Přesně tak, bylo by to kontraproduktivní. Stresem vytvořeným koncentrací na tento absolutismus, bys v těle uložila stejně jedovaté látky, jako kdybys snědla buřta támhle na Václaváku.

Jídlo lásky, Eva Kavková

Jak dlouho jsi vitariánka?

Začínám šestý rok.

To je dost dlouho na to, abys mohla zodpovědět nejzávažnější veganskou otázku. Kde bereš B12?

(Smích) Tohle není těžká otázka. Vegani to řeší, protože jakmile vyřadí z jídelníčku maso, netuší, kde B12 brát. Tenhle vitamin je tvořen přirozeným rozkladem živé stravy, například u zelí tento proces probíhá, jakmile ho dáš kysat. Když se zelenina a ovoce tepelně upraví nemá se B12 z čeho vyrobit. Bakterie, které ho.vytvářejí jsme totiž zabili dřív, než dostali příležitost.

To znamená, že tempeh, natto a ve finále všechny sojové produkty vyráběné na principu kvašení obsahují B12?

Přesně tak. A klíčky. Klíčky jsou doslova nabušené všemi potřebnými minerály. A řasy. Ty získávají B12 ze svého přirozeného prostředí.

Bereš nějaké potravinové doplňky?

Ani ne. Max. jednou za půl roku detoxikační kůru a u toho se postím. Samozřejmě občas zobnu spirulinu, ječmen nebo baobab. Ale nijak pravidelně.

Kdy jsi byla naposledy nemocná?

Pokud mám občas trochu rýmu, nebo chraptím, vždycky to má rychlý průběh. Jakýkoliv projev nemoci mě zastaví a já začnu přemýšlet, co se děje. Většinou to má souvislost s přepracováním, s nějakou nezpracovanou negativní záležitostí. To si uvědomím a s tím také pracuji.

Máš dceru. Byla jsi na raw stravě i v těhotenství?

Škoda. Nebyla. Byla jsem převážně na vegetariánské stravě, občas ryby, protože jsem je vždy milovala. Ale z hlediska etického a vlastně i toho, že nežijeme u moře, se jim nyní vyhýbám. Ale abych neodbíhala… Potom, co jsem porodila, mě navštívila kamarádka. Viděla jsem, že vypadá jinak. Změnila se a nejen po fyzické stránce. Byla jsem překvapená.

“Co jsi dělala? Jak jsi to dokázala?” zeptala jsem se.

Ona mi pověděla, že přešla na raw. Pro mě to bylo šílenství! Neuměla jsem si to představit. Přesto jsem s tou myšlenkou začala experimentovat. Vůbec jsem neřešila, zda jde o dobrý nápad, když zrovna kojím. Prostě jsem pomalu přecházela. Po několika měsících už jsem byla z velké části (60 – 70%) na syrové stravě.

A dcera je vitariánka po mamince?

Ne. Dalo by se říct, že je všežravec, možná tak na 70% vegetariánka. Má například ráda sýry. Ty se jí zrovna snažím zakazovat. A když už sýr koupím, tak nějaký hodně zralý, protože je pro naše tělo stravitelnější. Máme vegetariánskou školku Živé děti. Tam nejí maso vůbec. S tátou už také skoro ne a u babičky trošku. Když je se mnou, tak se snažím poskytnout co nejvíce vitariánské stravy. Každopádně není omezována a sama si vybírá. Místo čokolády si například dá mnohem raději jablko.

Spousta lidí se bude přechodu bránit z důvodu financí. 

To je pouze povrchní pohled na velice komplexní záležitost. Možná si připlatíš na stravě, ale najednou vypadnou náklady jako jsou léky a vůbec neřešíš nemocenskou. Kvalita života se dostane na docela jinou úroveň, a jelikož se mysl jakoby probudí, získáš schopnost si více vydělat. Dalším faktorem je, že se člověk postupem času léčí ze závislosti na jídle a nepotřebuje jíst tak často, hlavně v létě například. Chce to ale trpělivost.

A jen tak mimochodem, když se podíváš na naše menu, ceny jsou stejné jako v jiné restauraci.

Jídlo lásky - Eva KavkováKdyž se tedy stravuješ syrovou stravou, potřebuješ mít jistotu, že nakupuješ kvalitní ovoce a zeleninu. Kam na ni chodíš?

V tomto případě si nemůžete být jistí nikdy. Ovoce a zelenina nemluví, takže se nezeptáte, jak s nimi bylo zacházeno. (smích) Důležité je, že uděláte maximum pro to, abyste doma měli to nejlepší. Já osobně nakupuji na trzích nebo třeba u vietnamců. Vím, že ti to taky nemají všechno úplně v pořádku, ale starají se o to. Billa má také hezkou zeleninu a ovoce, anebo Kunratická stodola.

Mnoho lidí má pochybnosti, že vitariánství stačí pro plnohodnotný život. Je něco, co bys takovému nevěřícímu Tomáši řekla?

Ne. Rozhodně bych je nepřesvědčovala. Řekla bych, že je to naprosto v pořádku. Žijte svůj život tak, jak to cítíte.

Co když někdo chce začít a neví jak?

Je důležité zjistit, co je naší motivací. Je to móda, styl, chcheme být hubenější, krásnější, mladší? Opravdu to pomůže. Přivede nás to k prvnímu kroku. Potom už jenom záleží na kolik procent to chceme uchopit.

Vydala jsi kuchařku. Jak dlouho jsi ji dávala dohromady?

Půl roku. Recepty jsem ale sbírala dobré dva roky.

Na co bys nalákala ke koupi?

Moje kuchařka je vhodná i pro začátečníky, kteří se bojí nepestrosti. Jsou v ní recepty, které připomínají jídla, která známe z vařené kuchyně. (Pozn. redakce: Nahlédla jsem do kuchařky a našla jsem koprawku. No, kdo by tohle jídlo nechtěl vyzkoušet?) 🙂

Docela nedávno jsi publikovala ještě další knihu – Žena, která toužila být silná, aneb syndrom české amazonky.

Tato kniha se zabývá druhým úhlem pohledu – filozofií. Je zaměřena na ženu a její tvořivou sílu. Přesto je kniha vhodná i pro muže. Vypráví o důvodech vzniku jakéhosi syndromu české, navenek tvrdé ženy, která je uvnitř ve skutečnosti křehká a volá o pomoc.

Vedle vydání dvou publikací si stačila otevřít další dvě restaurace, nebo spíše bistra s názvem Jídlo lásky. Jestli to ale dobře chápu, nejde pouze o jídlo jako takové. Jídlo lásky je obrovský projekt – o co v něm vlastně jde?

Jídlo lásky měl být původně hlavně vzdělávací projekt. Poskytuji kurzy, které se zabývají nejen životním stylem, ale také například hubnutím, nebo vnitřní rovnováhou, mateřstvím. Tomu je velice blízko i další projekt, který realizuji. Buduji totiž centrum s názvem Cesta domů u Mnichova Hradiště.

Eva Kavková a Jídlo lásky

K tomu všemu, co aktuálně děláš, jsi se stala patronkou projektu Farma Naděje. Co tato úžasná spolupráce přinese do budoucna?

Čas ukáže, jakým způsobem budeme moci dále spolupracovat. Nyní je podporuji jídlem, knihami, svými kontakty, svou osobností. V budoucnu samozřejmě plánujeme, že na farmě bude naše bistro.

A teď mi, prosím, vysvětli, kde na to všechno bereš čas? Jsi neuvěřitelně produktivní člověk. Máš rodinu, připravuješ jídla ve svých restauracích, píšeš knihy a pořádáš kurzy. 

Já ti nevím. (smích)  Samozřejmě pracuji sama sebou, stejně jako to učím ostatní. Když se propojíš s vesmírem, naučí tě čarovat. Taky se mi občas nedaří, jsem vyčerpaná a stagnuji. Jsem jenom člověk. Dělám co umím. Navzdory tomu se snažím řídit zákonem nejmenšího úsilí. Když se zabýváš tím, co tě skutečně naplňuje, tím, co dává smysl tvému životu, začnou se dít zázraky. Příležitosti, kontakty, lidé přichází v ten správný okamžik. Vidíš jasněji. Jdeš s proudem.

Tak a závěrečná a nejdůležitější otázka ze všech. Jaké je tvé nejoblíbenější jídlo?

Salát.

Obyčejný salát? (nevěřícně)

Úplně obyčejný salát. Říkají o mě, že jsem taková salátová královna. (smích)

Share on Facebook3Share on Google+0

Komentář (1)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *