Farma Naděje – první skutečná šance pro zvířata z českých velkochovů

Od : | 1 Komentář | On : Duben 8, 2015 | Kategorie : O lidech, O zvířatech

Farma Naděje

Možná se k vám již doneslo, že poměrně malá skupinka šesti úžasných žen dala hlavy dohromady a společně se rozhodly vybudovat něco, co v České republice nemá obdoby – farmu, která poslouží jako útočiště pro zachráněná zvířata z velkochovů.

Jakmile jsem se o tom dozvěděla, věděla jsem, že s nimi MUSÍM udělat rozhovor. Kontaktovala jsem je, a ony i ve svém, jistě velice nabytém, programu rády souhlasily. Na všechny otázky bude odpovídat Kateřina Šmídová, místopředsedkyně spolku Farma Naděje.

Každému, kdo četl vaše profily na stránkách Farmy Naděje, bude určitě vrtat hlavou, jak jste se všechny vlastně potkaly?

Díky facebooku. Dlouho jsem se mu bránila, protože jsem ho považovala za zbytečného žrouta času a za nástroj, jak kontrolovat a manipulovat s lidmi, ale nakonec jsem kvůli práci kapitulovala a založila si na facebooku profil. Musím uznat, že je to skvělý informační kanál, který navíc spojuje lidi podobného smýšlení, a tak jsem se seznámila nejdříve s Marií a později i se Simonou. Já v té době měla svůj web a FB stránku Prawda, Marie Srdcem všem, Simonu jsem poprvé potkala na demonstraci proti cirkusům se zvířaty, kterou organizovalo hnutí 269Life CZ, v němž Simona aktivně působí.

Kdo s nápadem přišel jako první?

Myšlenka založit v Česku azyl pro týraná hospodářská zvířata se tu objevila zhruba dva roky nazpět. Marie byla členem přípravného týmu a měla se stát předsedou tehdy vznikajícího spolku Farma Naděje. Já se o projektu dozvěděla loni na jaře a celý koncept mě okamžitě nadchl. Do té doby jsem se snažila ovlivňovat smýšlení lidí psaním článků do novin, na web a sdílením informací na sociálních sítích, ale vnitřně jsem cítila, že to nestačí. Že ukazováním pravdy a nepodílením se na lžích a utrpení zvířat nezachráním ani jedno jediné. A pak se v mém zorném poli objevila Farma Naděje a já věděla, že tenhle projekt má opravdu smysl, protože v sobě spojuje osvětu se záchranou konkrétních zvířat. Jen si to představte – žít na statku uprostřed přírody s lidmi, se kterými vás spojují stejné životní hodnoty, cíle a vnímání světa, pro které pojem „láska ke zvířatům“ nezačíná u jejich kočky nebo psa a nekončí jogurtem nebo flákotou na talíři, a společně s nimi pečovat o zvířata, která si prošla peklem tzv. živočišné výroby a stala se ambasadory svého druhu v říši lidí. Velvyslanci, kteří mohou svým příběhem ovlivnit mysl těch, kteří stále věří, že maso pochází z regálů v supermarketech a mléko od veselých krav, a kteří jsou přesvědčení, že bez živočišných produktů se nelze obejít, protože tak je jim to omíláno ze všech stran už od jejich dětství a je ani nenapadlo si připustit, že všechno může být jinak. A lépe.

Jakmile jsem se tedy o farmě dozvěděla, nabízela jsem Marii pomoc, ať už v podobě brigád nebo finančních příspěvků, ale tehdy mi Marie vysvětlila, že zatím je vše jen ve fázi příprav, že neexistuje ani statek, ani spolek, ani účet, a že tedy není jak pomoci. A tak jsem to uložila do šuplíku a dál se věnovala psaní článků o týrání zvířat a přesvědčovala lidi na facebooku, že za rakovinu si můžou sami tím, co jedí a jak myslí, a že cesta k uzdravení rozhodně nevede přes chemoterapii, ale přes změnu životosprávy.kuřata - farma naděje

A pak jsme loni na podzim s Marií potkaly dva skvělé kluky, kteří zachraňovali zvířata z opravdu nepěkných míst, a společně s nimi jsme pro ně hledaly dočasný azyl. V tu chvíli jsme si s Marií řekly – proč ještě nestojí Farma Naděje? Pojďme s tím něco udělat! A protože dosavadní systém, kdy se v rámci přípravného týmu stále jen bezvýsledně řešila administrativa, nikam nevedl, domluvily jsme se, že na to půjdeme z opačné strany a začneme tím, že koupíme pozemek. A to jsme také udělaly.

Dobře. Nápad by byl, posádka také. Jak jste ale věděly, co dál? Měly jste nastudováno, nebo jste řešily problémy spíše za pochodu?

My nemáme problémy (smích). My jen postupně plníme úkoly na cestě za naším snem. A ano, všechno se učíme za pochodu. Někdo si možná poklepe na čelo, že jsme parta bláznů, ale když víte, že tvoříte něco, co má smysl, a děláte to srdcem, tak se to nemůže nepovést. Všechny činnosti mají návaznost, a jakmile vyřešíme jeden úkol, logicky na něj naváže další a s ním k nám přicházejí i lidé ochotní nezištně pomoci svými znalostmi a schopnostmi. Tak jsme získali naši skvělou účetní Šárku, která se nám bude starat o daně, nebo zkušeného ekofarmáře Petra, který nám projektuje zázemí pro zvířata a radí s návaznostmi, které nám ušetří práci i čas. Velmi vstřícní jsou k nám také úředníci, starosta Dobrovítova, kde budeme farmu stavět, i předseda zemědělského družstva, který souhlasil s předčasným ukončením nájemní smlouvy, podle níž mělo družstvo na pozemku právo hospodařit až do roku 2020.

Tomu říkám ten správný přístup. Přesto je ale Farma Naděje obrovský projekt. Spousta lidí by zvažovala dvakrát, možná i třikrát, zda do něčeho takového vůbec jít, už jen kvůli kapitálu, který je zapotřebí. Jak jste zajistily potřebné finance, např. na nákup pozemku? Z vlastní kapsy?

Ano. Pozemek jsme koupily s Marií napůl z vlastních úspor. Kdybychom měly čekat, až se vyřeší veškerá administrativa spojená se založením spolku, než se zřídí transparentní konto a než se nám podaří sehnat dostatečně silného sponzora, tak bychom stále neměly nic. Koupě pozemku všechno pěkně rozhýbala, konečně se něco reálně děje. Máme na čem stavět. Obrazně i doslovně. (viz obrázek – pozemek Dobrovítov)

pozemek Dobrovítov

Na stránkách Farma Naděje zmiňujete možnost adopce zvířat. Předpokládám, že jde o adopci na dálku. Jaké podmínky by musel zájemce splňovat?

V rámci Farmy Naděje chceme dělat virtuální adopce zvířat. Jistě znáte třeba ze zoologických zahrad. Paní Nováková se rozhodne, že chce přispívat na krmení a veterinární ošetření slepičky Toničky a bude nám každý měsíc pravidelně posílat 200 korun. My na oplátku uvedeme její jméno s poděkováním na adopční ceduli. Podmínky adopce nejsou nijak složité. Stačí chuť pomoci. A jestli si paní Nováková dává k obědu slepici na paprice, to odsuzovat nebudeme a ani nechceme. Naši přispěvatelé nejsou a nebudou pouze vegetariáni nebo vegani, a to je v pořádku. Farma Naděje není sekta, je otevřená všem, kteří jsou ochotní otevřít svou mysl a srdce.

prasátko Farma Naděje

Bude možné přes vás v budoucnu zajistit i klasickou adopci, kdy si důkladně prověřený opatrovník odveze zvíře na svůj dvorek?

Samozřejmě. Naše kapacity jsou omezené a na pozemek se nevejde tolik zvířat, kolik bychom si přály, takže budeme fungovat i jako dočasný azyl nebo prostředníci při hledání nového domova. Pak si budeme samozřejmě nové majitele důkladně prověřovat, budeme trvat na pravidelném kontaktu a podmínky adopce ošetříme v adopční smlouvě, aby zvíře neskončilo svému novému majiteli na talíři.

Jaká zvířátka u vás vlastně budou k nalezení? Jste ochotni se ujmout i jiných než hospodářských zvířat?

Farma Naděje má být především azylem pro týraná hospodářská zvířata. To znamená, že budeme zachraňovat hlavně slepice, králíky, kachny, husy, kozy, ovce, prasata nebo krávy, a to z nevyhovujících podmínek velkochovů, malochovů a jatek. Pokud nám někdo napíše, že vyhrál sele v tombole na hasičském bále a neví, co s ním, budeme takovému zvířeti hledat domov jinde. Stejně jako jsme to udělali v případě prasete Arnošta, který teď žije šťastně se svou novou paničkou Vendulou a jejím psem v Praze. Smyslem projektu je na osudech konkrétních zvířat ukázat drsnou realitu tzv. intenzivní živočišné výroby a ukázat lidem pestrou, zdravou, etickou a pro budoucnost udržitelnou alternativu k živočišné stravě.

Nebráníme se ale pomoci ani dalším zvířatům, jako jsou psi nebo kočky. Opět formou dočasné péče. Samostatnou kapitolou jsou tzv. laboratorní nebo kožešinová zvířata, i ta si zaslouží velkou pozornost. Víme, že nemůžeme zachránit svět, ale v rámci svých možností uděláme maximum.

Nedávno jste koupily velký pozemek v Dobrovítě. Jak jste věděly, že jde o to pravé místo?

S Marií jsme už před časem nezávisle na sobě prošly stovky nabídek realitních kanceláří. Marie kvůli farmě, já kdysi hledala místo pro sebe a svého koně. Obě jsme pátraly buď po bývalých zemědělských usedlostech, nebo pozemcích. Všude ale byla nějaká ale. Zemědělské usedlosti byly většinou ve špatném stavu a kromě vysoké pořizovací ceny byla nutná i nemalá investice na rekonstrukci, ne-li přímo na demolici, nemluvě o špatné energii, která na těch místech byla. Pozemky, které nás oslovily svou rozlohou, měly ten háček, že na nich nebylo možné stavět a tak podobně.

Když jsme se loni na podzim znovu pustily do procházení inzerátů, zaujaly nás dva – jeden u Mladé Boleslavi, druhý v Dobrovítově. V tomto pořadí měly proběhnout i prohlídky. Když nám ale den před výletem do Boleslavi zavolal muž, který zprostředkovával prodej dobrovítovské parcely, a ptal se, zda už jsme se na ni byly podívat, že se mu moc líbí náš záměr, že chová koně a že by pozemek raději prodal nám, než někomu, kdo tam bude pěstovat řepku, změnily jsme plány a vyrazily s Marií směr Dobrovítov.

Pozemek Dobrovítov

Už samotný název se nám líbil – Dobrovítov, vítejte v Dobru – a nadchlo nás i prostředí, poloha, cena a rozdělení pozemku. Leží v pomyslném středu České republiky, 93 kilometrů od Prahy, 143 kilometrů do Brna, nedaleko měst Kutná Hora, Čáslav, Ledeč nad Sázavou a 15 minut od vodní nádrže Švihov. Okolo jsou pěkné lesy, je tam rybník a klid. Hlavní parcela má 2,2 hektaru, nachází se na kraji obce a její součástí už jsou dva stavební pozemky o výměře 1900 metrů čtverečních. Na nich chceme vybudovat samotné agro a osvětové centrum se zázemím pro personál, budeme si tam pěstovat vlastní zeleninu, ovoce a bylinky a ubytujeme tam slepice a králíky. Zbytek pozemku tvoří pole, ze kterého budou pastviny s přístřešky pro větší zvířata. Navrch k tomu jsme od původní majitelky dostaly zdarma louku, která se nachází na druhé straně obce. Louka má něco málo přes 4 tisíce metrů čtverečních a zřejmě ji časem směníme za některou z parcel sousedících s hlavním pozemkem. Dohromady tedy budeme „hospodařit“ na 2,6 hektarech.

Jak jsme věděly, že je to to pravé místo? To vycítíte. Stojíte tam, rozhlížíte se, nasáváte tamní čerstvý vzduch a atmosféru a najednou víte, že tohle je skvělé místo pro Farmu Naděje. Když jsme pak cestou zpět na kraji lesa našly opuštěné a vyhublé kotě, které jsme v autě pasovaly na našeho maskota Vítka, bylo to zpečetěné.

Překvapilo vás přijetí, jakého se vám v Dobrovítě dostalo?

Jak se to vezme. My si vždycky slovy i myšlenkami tvoříme tu nejlepší možnou verzi reality, takže jsme si nepřipouštěly, že by to mohlo dopadnout špatně. Ale když jsme odjížděly od starosty, který nás přijal velice vřele a vstřícně, určitou úlevu, že to máme zdárně za sebou, jsme cítily. Stejně tak po setkání s dobrovítovskými obyvateli, které proběhlo asi o měsíc později. Sešli jsme se ve společenském sále místní hospody, abychom jim představily náš projekt, někteří měli vcelku pochopitelné pochybnosti a obavy, které jsme se snažily rozptýlit, jiní nám naopak fandili, takže věřím, že to opět dopadlo dobře.

Naším záměrem je vybudovat bezpečné a přátelské místo pro lidi i zvířata, a k tomu jsou dobré vztahy se sousedy a obcí jako takovou nezbytné.

Podle informací na stránkách Farmy Naděje umožníte lidem přístup k zachráněným zvířátkům. Na plánku malého téměř profesionálního projektanta, který jste zveřejnily na facebooku, byl zakreslen prostor znázorňující možnost ubytování. Jak by v takovém případě byla zajištěna strava?

Plánek Dobrovítov

Profesionální projektant? To jste mě pobavila! (smích) Ten plánek jsem kreslila ráno u snídaně těsně před tím, než jsme s Marií vyrazily na první schůzku se starostou Dobrovítova. Chtěla jsem, aby na něj náš projekt zapůsobil optimisticky, tak jsem si půjčila pastelky od dětí svého přítele a ve stylu „děti, namalujte, co jste dělaly o prázdninách“ jsem hodila na papír výsledek naší první válečné porady s ekofarmářem Petrem. Jak už jsem řekla, to on nám radí, co, kde, jak a proč by mělo stát. Co se týče ubytování, v budoucnu bychom rády nabídly turistům možnost pronajmout si jurtu, chatku, postavit si u nás vlastní stan nebo strávit noc pod širákem či na seně. A stravování? To bude samozřejmě veganské nebo vitariánské. Součástí projektu budou i kurzy veganského vaření a přípravy vitariánských jídel, s naší patronkou Evou Kavkovou jednáme o možnosti otevření franšízy raw bistra pod značkou Jídlo lásky. To je ona syrová rostlinná strava, na které žiju (a velmi úspěšně) už sedm let.

Bude vstup na farmu zadarmo, nebo za poplatek?

Pokud vstupné zavedeme, tak pravděpodobně dobrovolné. Dolní ani horní hranici příspěvku meze klást nebudeme.

Jak to bude se vstupem na semináře? S jakými cenami by měli lidé počítat?

Cena za semináře se bude odvíjet od tématu a přednášejícího. Rozhodně nebudeme nijak zásadně vybočovat z cen obvyklých.

Málokomu ušlo, že jste zvolily za svého patrona scénáristu a režiséra Petra Vachlera. Proč právě on?

Petr Vachler je velice pozitivní člověk, který žije vědomě, v rámci možností svobodně, v harmonii a v souladu s naší filosofií. Je to vegan, který miluje zvířata a sám kdysi vedl kampaně, které ukazovaly na otřesné zacházení s nimi. Skvěle tak ladí s konceptem Farmy Naděje.

Co vlastně takové patronství obnáší?

Smyslem patronství je získat mediální (nebo i finanční) podporu známé osobnosti, která je schopná díky svému jménu a svým kontaktům šířit povědomí o daném projektu k co nejširšímu spektru lidí a získat tak pro něj publicitu a potřebné finance. Patron svým jménem zaštiťuje a otevírá dveře tam, kde by třeba jinak zůstaly zavřené.

Plánujete oslovit i další známé, samozřejmě jak jinak než veganské, tváře?

Kromě Petra Vachlera máme ještě dalšího patrona, nebo lépe patronku, a tou je Eva Kavková, zakladatelka sítě vitariánských restaurací Secret of raw a projektu Jídlo lásky. Oslovily jsme také Jaroslava Duška, který se nám sice omluvil, že nechce být patronem žádného projektu, protože by prý nedělal nic jiného, ale že nás milerád podpoří jiným způsobem. O formě jeho podpory se budeme bavit na schůzce, která snad proběhne koncem dubna. Oslovit chceme také tenistku Martinu Navrátilovou, která rostlinné stravě vděčí za svou vitalitu a sportovní výkony, a modelku a vitariánku Helenu Houdovou. Tu bychom rády získaly pro naše speciální programy, kterými chceme pomáhat týraným dětem, dětem z dětských domovů a seniorům. Farma Naděje není jen o pomoci zvířatům, ale stejnou, ne-li větší měrou i o pomoci lidem. A to právě skrze osvětu a přímý kontakt se zvířaty, tzv. animoterapii. Chceme-li měnit svět k lepšímu, musíme začít nejdříve sami u sebe a pak u lidí, kteří tento svět tvoří. Je třeba si uvědomit, že všichni jsme jedno a to co činíme zvířatům (a této planetě), činíme především sami sobě.

Zvířátka a člověk

Myslím, že nemohu vynechat to nejdůležitější. Všichni se těšíme na vaše nové chráněnce. Kdy si myslíte, že dojde k nastěhování prvních zvířátek?

Naším snem je s prvními zachráněnými zvířaty na farmě oslavit letošní Vánoce. S pomocí dobrých lidí se nám to jistě povede.

* * *

Na závěr by určitě stálo za to připomenout, že se můžeme zapojit všichni. Na stránkách Farmy Naděje najdeme potřebné kontakty, na které je možné napsat a nabídku své pomoci učinit oficiální. Vítány jsou znalosti z oborů jako je veterina, grafika, právo, fundraising, atp. Samozřejmě je možné přispět vlastní pracovní silou nebo finančním příspěvkem. Volba je na vás.

Farma Naděje představuje světlejší budoucnost nejen pro hospodářská zvířata. Znamená totiž, že u nás stále existují lidé s dobrým srdcem, ochotni bojovat za správnou věc a podle toho, co vidím, těchto lidí stále přibývá.

Tímto bych zároveň chtěla poděkovat všem, co se na projektu v jakékoliv míře podílejí, protože věřím, že jsme schopni společnými silami změnit svět k lepšímu a to nejen pro sebe, ale i pro zvířátka. 😉

Share on Facebook525Share on Google+3

Komentář (1)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *